Staronová synagoga je nejstarší památkou pražského Židovského Města a jednou z nejstarších dochovaných synagog v Evropě. Již po více než 700 let slouží jako hlavní synagoga pražské židovské obce. Byla zbudována v poslední třetině 13. století kameníky královské huti, pracujícími na stavbě nedalekého kláštera sv. Anežky, a je svědectvím významného postavení tehdejší Židovské obce v Praze. Původně se nazývala Nová nebo Velká, teprve se vznikem dalších synagog koncem

16. století se pro ni začalo užívat názvu Staronová Altneuschul).Jinak vysvětluje její název jedna z pražských židovských pověstí: základní kameny pro stavbu synagogy prý přinesli andělé ze zbořeného jeruzalémského Chrámu pod podmínkou – hebrejsky al-tenaj  – že budou navráceny zpět, až dojde k jeho obnovení.

Staronová synagoga požívala v pražském Židovském Městě ale i cizích židovských obcích mimořádné úcty a byla za staletí opředena řadou pověstí a legend. Jak vypráví pověst, synagogu chránili za požárů svými křídly andělé proměnění v holubice, a tak zůstala uchována bez vážnějšího

poškození až do dnešních dnů. Podle jiné pověsti jsou na její půdě uloženy pozůstatky Golema,umělé bytosti, kterou na ochranu pražské obce vytvořil a oživil velký rabi Löw. Staronová synagoga je nejstarší dochovanou ukázkou typu dvoulodní středověké synagogy. Je to obdélná stavba s vysokou sedlovou střechou a gotickými štíty, jejíž silné obvodové zdivo je zpevněno opěrnými pilíři. Hlavní budovu obepínají ze tří stran nízké přístavky, které slouží jako předsíň synagogy a prostory ženských lodí. Ty jsou s hlavním sálem synagogy spojeny úzkými otvory, které umožňují naslouchat bohoslužbě. Podlaží hlavní lodi synagogy leží podle tradice na znamení pokory o několik stupňů hlouběji pod úrovní okolního terénu. Dvě raně barokní pokladnice v předsíni sloužily k ukládání židovských daní, soustřeďovaných zde z celého království.

Vnitřní prostor Staronové synagogy je zaklenut šesti poli pětidílné žebrové klenby na dvou osmibokých pilířích. Dvanáct úzkých hrotitých oken odpovídá počtu dvanácti kmenů Izraele. Kamenné  konzoly a hlavice jsou oživeny reliéfní výzdobou různých rostlinných motivů, mezi nimiž převládá listoví vinné révy. Umělecky nejcennější je výzdoba tympanonu svatostánku a svorníků kleneb. Právě těsný vztah výzdoby Staronové synagogy k dalším raně gotickým stavbám v Čechách datuje její vznik do doby kolem roku 1270. Střed hlavního sálu zaujímá vyvýšené pódium s pultem pro předčítání Tóry (bima, almemor) které je od okolního prostoru odděleno pozdně gotickou mříží. Svitky Tóry jsou uchovávány ve svatostánku (arona ha-kodeš) na východní stěně synagogy, obrácené směrem k Jeruzalému. Svatostánek je zakryt vyšívanou oponou (parochet) a drapérií (kaporet) které jsou zdobeny symboly připomínajícími jeruzalémský Chrám. Před svatostánkem visí věčné světlo (ner tamid) a po jeho pravé straně stojí kamenný pult pro kantora (amud), který odtud vede bohoslužby. Ve Staronové synagoze je dodnes uchováno původní rozmístění sedadel po obvodu sálu, které bylo dříve obvyklé i v ostatních synagogách. V obvodových stěnách jsou patrná nedávno odkrytá ostění výklenků, které kdysi sloužily k ukládání modlitebních potřeb a knih. K osvětlení hlavního sálu slouží četné bronzové lustry ze 16. až 18. století a mosazné odrazovky na stěnách. Vnitřní výzdobu Staronové synagogy doplňuje vysoká korouhev, symbol významného postavení pražské židovské obce. Její užívání je doloženo od konce 15. století, do dnešní podoby byla obnovena za císaře Karla VI. roku 1716. Ve středu praporce najdeme šesticípou Davidovu hvězdu se židovským kloboukem uprostřed, která tvoří znak pražské židovské obce již od 15. století. Po obvodu praporu je vepsán text židovského vyznání víry Šema Jisrael. Protože Staronová synagoga byla vždy hlavní synagogou pražské židovské obce, působily zde jako rabíni její nejvýznamnější osobnosti. V 16. století to byl např. rabín Eliezer Aškenazi, Mordechaj ben Abraham Jaffe, Jehuda Leva ben Becalel – velký rabi Löw nebo jeho nejvýznamnější žák Jom Tov Lipmann Heller, známý svým vynikajícím komentářem k Mišně. Později zde působil také vrchní pražský rabín Ezechiel Landau, významná autorita tradiční rabínské vzdělanosti, a vrchní rabín Šlomo Jehuda Rapoport, čelný představitel židovského osvícenství (haskala).